Perníčky

Nešicí, přesto chlubící příspěvek. Byly jsme ještě hodně malé holky, kdy mamka zavedla doma tradici pečení a hlavně zdobení perníčků. Pro nás tím rok od roku začíná doba vánoční. Všechny zvyky, těšení se, zařizování a podobně. Moje činorodá povaha toto období naprosto miluje. Ke zdobení si vždy pustíme vánoční povídání od Nepila, které za ty roky známe už nazpaměť. Cukrovou polevu proléváme v žaludku pivem a prokládáme slaninou a v tomto režimu se držíme dva až tři dny. Celkem jich nazdobíme většinou 300 – 400 a téměř všechny rozdáme. Během zdobení se vždy některá z nás vztekne, jak jí to nejde, další jí to chválí a takto už fungujeme roky (no, když to počítám, tak už bych mohla napsat rovnou desetiletí). Letos jsme nemohly tradici vynechat, i když pracovní podmínky nám trochu ztížily už tři mamčina vnoučata. Zdobení se tak přísně omezilo na noční směny, péct se s nimi ještě letos dalo. Holky zatím moc zvědavé na perníčky nebyly, ale z Mikiho už se vyklubal zdatný asistent.

Upečeno a nazdobeno za tři dny. Už se těšíme na listopad 2017!